Drag and Drop or Double ClickVítej, v ráji psů...
Když psi umřou a nejdou do nebe, chci jít tam kam jdou oni!

Historie psů

18. dubna 2009 v 16:54 |  Historie
HISTORIE PSŮ
My lidé víme díky vědě mnoho o minulosti, a to i velmi vzdálené. Z šera dávných věků dokázali archeologové složit obraz lidí, zvyků, zařízení, nástrojů, odvodit způsob života. Proto je tak překvapující, že o přesném vzniku psa jako takového víme jen velmi málo. A i to málo jsou vetšinou dohady a předpoklady. Všude si můžeme dosadit slůvko snad, asi, možná. Vznik psa jako průvodce človeka je tak strašně vzdálený, že lidstvo získalo pocit, že pes je tu odpradávna. Snad proto nestálo historickým kronikářům za to, se o psech nějak výjimečně zmiňovat. Můžeme být rádi, že díky nalezeným kresbám, soškám, starým rukopisům a záznamům máme alespoň představu o podobě psů, kteří doprovázeli člověka před mnoha stoletími.

Přibližná doba, do níž datujeme domestikaci psa, je 10 až15 tisíc let př. n. l. Na různých částech kontinentů vznikaly různé druhy psů. Základ byl, ale zřejmě stejný - člověk si začal ochočovat divoká zvířata, pravděpodobně vlky, protože využíval jejich schopnost k lovu. Také ovšem v té době byli pro něj zásobárnou masa a kůže. Vlk se zase velmi rád zdržoval v blízkosti lidských sídlišt, kde nacházel dostatek potravy. Prostě se lidé a předchůdci psa začali navzájem potřebovat.
Takhle to vypadá náramně jednoduše, ovšem musela přejít hezká řádka staletí, než se z pračlověka a prapsa stali partneři.
Cesta přeměny Vlka na psa dle Althaus r. 1977
1. fáze divoké zvíře a člověk začínají žít v určité symbióze, ze které mají oba prospěch
2. fáze stále vetší množství zvířat se dostává do cílené závislosti na člověku
3. fáze jsou postaveny bariéry mezi křížením divokých a ochočených zvířat, vzniká umělá selekce dle účelu zvířat
4. fáze človek se soustřeďuje na vnější zjev, začíná vytváret různá plemena
(19 až 20. století ).
Úloha psa se samozřejmě během staletí měnila a mění. To ovšem neovlivňuje nic na obrovském významu vztahu člověka a psa. Tento vztah totiž nemá, v porovnání s ostatními domestikovanými zvířaty, obdoby. Je unikátní v tom, že pes se spojil s člověkem DOBROVOLNĚ. Byl a je mu společníkem, ochráncem, pomocníkem k lovu i v jiných činnostech. Není jen domácím zvířetem, znamená mnohem víc.
V historii můžeme najít mnoho příkladu o tom, že pes byl vetšinou vážen, ctěn, mnohdy staven i na úroveň bohů. Egypťané stejně jako např. Inkové, Íránci, Indové a další, psa uctívali jako strážce podsvětí a průvodce do království smrti. To bylo velké ocenění, neboť Egypťané kult smrti povyšovali nade vše ostatní - žili vlastně jen pro smrt. Jejich bůh Anubis měl lidské tělo a psí hlavu. Jeho vyobrazení bylo všude. Na jeho počest bylo dokonce založeno město Cynopolis, kde byli psi chráněni a uctíváni. Kde pes uhynul, držel se smutek. Zvíře bylo nabalzamonáno a uloženo na zvláštním pohřebišti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama