Drag and Drop or Double ClickVítej, v ráji psů...
Když psi umřou a nejdou do nebe, chci jít tam kam jdou oni!

Jak se orientovat v plemenech

27. dubna 2009 v 15:41 |  Jak porozumět psovi
" Včera zadávil tchyni králíky, předevčírem utrhl sousedovic kohoutovi ocas. Já jsem chtěla mazlíčka a teď mám dravce. Nikdo mi neřekl, že foxteriér bude honit domácí zvířata "
smutná majitelka

V současné době existuje více než 400 plemen psů. Některá si jsou velmi podobná u jiných se laik a občas i odborník zarazí a ptá se : " Je to vůbec pes ?" Rozdílnost jednotlivých plemen nevznikla nijak samoúčelně, ale odvozuje se z jejich původního využití. Člověk potřeboval tvora, který by mu pomohl lovit zvěř. Potřeboval také ochránce svého obydlí a občas i psa, který by mu pomohl v boji proti ostatním lidem. Čtyřnohý pomocník byl vítán při obraně a pasení stád . Své místo si poměrně brzy našli i psi , jejichž účelem bylo prostě jen dělat člověku společnost. Pradávní chovatelé si vybírali psi a feny nejlépe vyhovující jejich potřebám a tím vlastně vedli velmi cílený chov zaměřený na udržení a zlepšení povahových vlastností i pro danou práci nejvhodnější stavbu těla. Jako příklad dobře poslouží teriérská plemena norníků. Většina z nich vznikla na území dnešní Velké Británie. Tehdejší lovci potřebovali psy, schopné chránit stáda před velkými liškami, psy vytrvalé, odolné a ochotné následovat zvěř do nor hluboko pod zem. Vyhledávali tedy psy a feny malého vzrůstu - museli se vejít do nor, nesmírně statečné - nesměli se bát nebezpečných lišek, s hustou a drsnou srstí - měla je chránit před nepřízní počasí a mokrá hlína a další nečistoty se na ní nesměly chytat a nezávislé - v noře jim pán poradit nemohl, neviděl tam.


Ten, kdo si vybírá svého budoucího čtyřnohého společníka musí počítat s tím, že se původní využití různých plemen promítá do jejich vzhledu a povahy i dnes ,přestože řada z nich už dávno svůj účel neplní. Začátečník ovšem většinou neví, za jakým účelem bylo určité plemeno chováno a co tedy od něj může očekávat. Mezinárodní kynologická organizace Federation Cynologique Internationale , známá pod skratkou FCI, dělí plemena psů do deseti skupin . V rámci jednotlivých skupin jsou ještě různé sekce a dohromady tak vzniká celkem přehledný obrázek o plemenech psů. Toto členění do určité míry obráží pracovní zaměření jednotlivých plemen a občas také zemi jejich původu, tedy oblast, v které určité plemeno vzniklo.
Skupina I.
Do první skupiny jsou řazena plemena ovčácká a honácká, tedy plemena která pásla a chránila stáda skotu i ovcí. Psi z této skupiny FCI jsou většinou dobře ovladatelní, přátelští, ochotní chránit majetek svého pána a bez výrazných sklonů si někde něco samostatně ulovit. V dnešní době už nemají mnoho příležitosti ukázat, jak si poradí se stádem ovcí a využíváni jsou velmi často jako psi pracovní. Typickým představitelem této skupiny je německý ovčák, krátko i dlouhosrstá kolie nebo staroanglický ovčák - bobtail, známý z večerníčků o psu Fíkovi.
Mýlil by se ale ten, kdo by předpokládal, že pastevečtí a ovčáčtí psi jsou pouze psi velcí. Důkazem je např. drobná šiperka nebo velškorgi, plemeno, které má tolik ráda anglická královna.
Skupina II.
Je asi nejpočetnější skupinou FCI a sdružuje v sobě plemena pinčů a knírače, psi molossoidní a švýcarské salašnické psy. Knírače asi není nutné blíže představovat, stačí jen připomenout, že onen Švejkem ukradený stájový pinč byl pravděpodobně jedním z nich. Řekne-li se před laikem pinč, představí si asi malého roztřeseného pejska s vykulenýma očima, pro kterého se vžil nelichotivý název ratlík. Správní trpasličí pinčové ale určitě nejsou rozklepané a rozmazlené fifinky. Pokud jim to jejich majitel dovolí, jsou stejně stateční a odolní jako jejich do stejné sekce patřící velcí kolegové dobrmani. Molossoidních plemen psů je celá řada a charakterizuje je mohutnost a klidnější temperament . U nás dobře známé jsou německé dogy, boxeři, angličtí buldoci nebo rotvajleři. Švýcarští salašničtí psi si v poslední době budují v lidské společnosti výsadní postavení. Asi nejznámější z nich je bernský salašnický pes. Přátelský a laskavý "medvídek" se hodí do každé společnosti a radost musí dělat všem majitelům bez ohledu na jejich věk.
Skupina III.
Do této skupiny patří teriéři. Vesměs jsou to plemena, jejichž původním úkolem byl lov a některá z nich jsou s výkonem práva myslivosti pevně spojena dodnes. Takovým typickým představitelem loveckého psa je v této skupině jagdteriér . Výborné vlohy pro loveckou práci vykazuje i border teriér, welshteriér a řada dalších plemen. Většina teriérů je dnes ovšem chována spíše jako plemeno společenské. Přesto u nich vlastnosti loveckého psa nevymizely a snaha dostihnout a chytit si něco živého může zkomplikovat život jejich majitelům. Teriéry charakterizuje temperament, nezdolný životní optimismus a schopnost odstranit ze života svého majitele jednotvárnost a nudu .
Skupina IV.
Z hlediska plemen je to nejmenší skupina, protože je v ní vlastně zařazeno pouze jedno plemeno, které se ale chová v několika rázech odlišujících se velikostí a typem srsti. V ostatních oblastech je to ale skupina mimořádná, protože ji tvoří velikostí malí ale osobností velcí psi s nenapodobitelnou povahou. Skupina IV. je skupina jezevčíků.
Skupina V.
Do této skupiny patří plemena špicovitá a tak zvané původní typy psů. Dalo by se říci, že "pětku" charakterizuje ostře řezaná hlava s malýma špičatýma ušima a ocas většinou přetočený v elegantním oblouku nad hřbet. Typickými představiteli skupiny jsou špicové, plemeno veselé, milé a bystré. Patří sem ale i severská plemena jako je sibiřský huski nebo malamut. Velmi zvláštní a krásnou sekci tvoří plemena japonských špiců. Krásná a důstojná akita inu, hokaido nebo roztomilá jako lištička vypadající šiba inu. Mezi původní typy plemen patří chow- chow, patří sem ale i stará lovecká plemena jako jsou západosibiřské lajky nebo karelský medvědí pes. Ozdobou skupiny je i faraonských chrt, pravděpodobně jedno z nejstarších plemen vůbec. Některá plemena z této skupiny mají zvláštní uzavřenou povahu a důstojnost. Získat si jejich přátelství a úctu nemusí být jednoduché. Prostě to nejsou žádní "vrtichvostové".
Skupina VI.
Do této skupiny jsou řazena plemena honičů a barvářů. Na první pohled by se zdálo, že je to skupina tvořená psy používanými pouze v myslivosti. Ve většině případů tomu tak i je. Hanoverský nebo bavorský barvář, alpský jezevčíkovitý brakýř nebo anglický foxhound jsou plemena, která snad ani jinde než jako společníci myslivců nemohou být spokojena. Do této skupiny ale patří i pes se smutným pohledem a moudrýma očima - baset. Patří sem i plemeno známé z amerického filmu, kterému dalo i jméno - dalmatin. Patří sem i krásný, elegantní , mohutný a velmi přátelský rhodéský ridgeback, pes kterému jméno dala v protisměru rostoucí srst na hřbetě, tak zvaný ridž
Skupina VII.
Jedna z nejkrásnějších skupin FCI v sobě sdružuje plemena ohařů. Podle místa jejich původu se dělí na ohaře kontinetální a anglické. Všechna plemena ohařů jsou plemeny vysloveně pracovními. Chovala se na dvorech králů i císařů .Výborný lovecký pes byl vždy jejich pýchou a známkou vysoké úrovně. Pro ohaře je typické vystavování. Takový pes v okamžiku kdy narazí na drobnou zvěř (zajíc, bažant, koroptev) ztuhne jako socha . Špička čenichu i ocasu (v myslivecké terminologii prutu) jsou v jedné rovině , přední běh je pokrčený a pozvednutý . Lovec ví, že pes narazil na zvěř a pes čeká na jeho povel. Typickým představitelem ohařů kontinetálních je německý krátkosrstý ohař nebo naše národní plemeno - český fousek. Z anglických ohařů jsou asi nejnámější plemena setrů a samozřejmě pointer, o kterém by se dalo říci, že má mezi psy takové postavení jako anglický plnokrevník mezi koňmi. Ohaři jsou vesměs výborně ovladatelní, přátelší a prostí veškeré agresivity. Jsou elegantní, s krásnou stavbou těla a moudrýma očima. K tomu, aby byli spokojení, potřebují spoustu pohybu. V malém městském bytě a s procházkami na vodítku asi moc spokojení nebudou a to se obrazí i na jejich chování a vzhledu.
Skupina VIII.
Sem jsou řazena plemena slídičů, přinášečů a psů vodních. Mezi slídiče patří lovečtí španělé. U nás je asi nejznámější anglický kokršpaněl, americký kokršpaněl , anglický špringr španěl nebo veššpringer španěl. Původně se opět jednalo o lovecká plemena, pro která bylo typické prostorné hledání neboli slídění. Slídiči jsou většinou výborně ovladatelní a krásní na pohled. Jejich výchově i údržbě je třeba věnovat potřebnou pozornost. Ani jim nebude vyhovovat malý prostor a nedostatek pohybu. Mezi přinašeče patří plemena retrieverů. Vesměs to jsou psi mohutní a silní a přitom nesmírně přátelští a výborně ovladatelní. Důkazem jejich výborné povahy je i to, že v poslední době začínají vytlačovat německé ovčáky z jejich výsostného postavení mezi vodícími psy nevidomých lidí. Mezi vodní psy patří např. americký nebo irský vodní španěl.
Skupina IX.
Tato skupina je velmi početná a vesměs ji tvoří , až na královského pudla, plemena menší velikosti.Psi v předchozích skupinách byli a velmi často doposud jsou chováni pro nějakou práci. Colie pásla ovce, jezevčík noroval, malamut tahal sáně , slídič zvěř vyhledával, barvář ji, pokud byla postřelena, dohledal a ohař na honech přinesl. I některá plemena ze skupiny IX. měla původně podobný účel. Např. pudlové patřili mezi lovecké psy a jejich srst je předurčovala k vodní práci. Postupně se ale většina plemen z této skupiny začala úzce specializovat Dnes jsou tu proto, aby dělali člověku společnost a právě ono dělání společnosti je jejich nejdůležitějším pracovním výkonem. Typickým představitele skupiny IX jsou pudlové, pekinézové, ale také plemeno s nezapomenutelnou povahou - mopsové. Patří sem angličtí společensští španělé - king charles španěl a kavalier king charles španěl a také plemena, jejichž původ lze hledat v Tibetu, jako tibetský teriér nebo lhasa apso či shi-tzu. Někdo si myslí, že plemena zařazená do této skupiny jsou plemena ryze společenská, že patří pouze do města a že s nimi nemůže být žádná zábava. Hluboce se mýlí. Plemena ze skupiny IX mohou dělat radost každému. Je jen na jejich majitelích, aby své požadavky přizpůsobili možnostem a schopnostem plemene.
Skupina X.
Všude tam, kde byl dostatek prostoru, vznikala plemena chrtů. Své chrty má Asie. Patří sem afgánský chrt, jehož jméno říká, z které země pochází. Důstojný a uzavřený pes s moudrým pohledem a krásnou srstí musí potěšit každého. Velmi osobitou povahu má saluka. V literatuře se o ní píše, že není psem, ale darem, který dal Aláh svým věřícím. Své chrty mají i ostrovní země. Irský vlkodav byl spolu s jetelem a harfou vyobrazen na erbu irských králů. Jeho příbuzný, deerhound - skotský jelenní pes, se uplatňoval při lovu vysoké zvěře. Greyhound je anglické krátkosrsté plemeno, které přilákalo diváky na psí dostihovou dráhu a pro svou rychlost a spolehlivost dalo jméno americké autobusové dopravě. Whipet je mladším a menším bratrem greyhounda. Byl nazýván dostihovým psem chudého gentlemana. Kdo v Anglii neměl na koně, koupil si pro dostihy alespoň malého rychlého psa. Ruský chrt, barzoj, byl psem ruských carů a celé generace čtenářů jej znají z pohádek o Finistovi
- jasném sokolovi , barzoje měl i Ilja Muromec. Své postavení ve skupině X má italský chrtík, plemeno jemné, milé a přitom schopné vyvést lecjakou lotrovinu. Plemena chrtů jsou vesměs velmi elegantní a rychlá.Charakteristická je pro ně i občas uzavřená povaha, která některým lidem mimořádně vyhovuje.
Mimo plemen zařazených do uvedených skupin exisrují ještě plemena národní, která zatím FCI ještě neuznala. Do této rodiny patří např krásný anerickokanadský bílý ovčák nebo naše národní plemena - chodský pes, český horský pes nebo pražský krysařík.
Jak už bylo řečeno, existuje dnes více než 400 plemen psů. Do jedné malé knížky se nemůže vejít jejich charakteristika . Výše uvedené rozdělení do skupin i jednotlivé příklady by měly být pouze podkladem
k zamyšlení a jakousi pobídkou k tomu, aby se zájemce o psa neomezoval jen na plemena, která běžně potkává. Další údaje je možné čerpat ze specializovanných "plemenných" publikací . Výborně zpracovaná a velmi obsažná je Encyklopedie Hanse Rabera . Je dobré vybírat plemeno na základě objektivních informací a více se zajímat o jeho původ a zařazení .V praxi to může znamenat větší pochopení pro určité projevy našeho psa a tedy i schopnost si poradit s tím, co nám nevyhovuje nebo naopak podpořit to, co se nám líbí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama